PROSTÝ MOTIV.

Pojď, vystoupíme spolu na vrch lesný,

kde hradiště jsou pradávného valy,

kde hoch jsem sedal často, hledě v dáli,

let oblak stíhal, blouznivé pad’ ve sny.

A šli jsme. Kol již mnohý zvonek vřesný

se rděl, co s dubů žalud padal zralý

a listí s bříz. My vrchol vyhledali,

a pohled jal nás, nádherný a plesný.

Leč náhle soumrak zatopil nás kolem.

„Kdos za námi jde!“ šeptla’s, chvíc se stvolem.

„Jen suchý list,“ dím, „zní to v hluši ticha.“

Však sám jsem chvěl se, ohlédnout se boje.

Já cítil jsem: to pohřbené sny moje,

to moje mladost za mnou tady vzdychá.