Prostý motiv.

Býval jsem též ministrantem,

zvoníval jsem velkým zvonem,

a vždy hruď se blahem chvěla,

že ten zvon tak krásným tónem

vyzváněl až nad hor čela,

že to srdce tlouklo zvučně,

s varhanami nerozlučně.

Chtěl bych zas býť ministrantem,

hýbať lidstva srdcem, duší,

by se ono rozeplálo

jako skřivan v nadevzduší,

by se ono rozehřálo

ve náruči prosté, vroucí

láskou věčnou, nehynoucí.

Chtěl bych býti ministrantem,

s ranních hvězd bych zvonem hřímal,

že by trůny kátily se,

na nichž zlobůh žezlo třímal,

že by časy vrátily se,

kdy jak slunce po obloze

volnosť šla by v zlatém voze.