Prostý motiv.

Jak přišla do mé ruky vlastní kniha moje,

dnes nevím ani říci, dlouho po letech

jsem obracel ty listy – marné sny a boje! –

a četl skoro cize vlastních ňader vzdech.

Tu k místu jednomu – Dnes mrtvá jistě již! –

dva řádky zatrhla – čí asi vlídná ruka?

K nim „díky!“ připsala... Cítila stejnou tíž,

a stejná v chvíli oné, jak já cítil, muka!

Já zraku nevěřím – cos bouří ňadry mými

nad „díky“ těmi v knihu připsanými,

dnes ještě z hrobu zní mi,

to cítím dojat...