PROTI VŠEM

Ne, nikdy, nikdy! My že s kým se dělit

o zemi, jež nám byla snem sta let?!

tu ránu, jež se sotva začla celit,

kdo chtěl by, smělec, znovu zkrvavět!

Tu závět trhat našich buditelů,

zač legie šly v boji umírat;

zač vavřín připjali jsme k jejich čelu

a panychid jsme svatým ohňům dali vzplát!

Ó jak jsme byli hrdi v první chvíli

a v náruč padali si v dojetí!

Kdo řek’, v jho utrakvismu šíj že schýlí

zas národ, zapomně všech obětí?!

Tu zemi drahocennou, vykoupenou

„svou“ nazývat a mít ji chcem;

výš nad ni ruce naše v štít se klenou:

Ať kdokoliv, jdem mužně proti všem!