Protivy.
By Adolf Heyduk
Smutno v poli, smutno v stráni;
jednotvárné zvonky stád
vstříc mi zvučí bez ustání:
Byl jsi šťasten? byl jsi mlád?
Mlčte, mlčte, plané zvuky,
k čemu vaše dotěrnost
růže-li mi padly z ruky,
mám jich v srdci ještě dost.
Tam to pučí, bují, kvete
dnem i nocí, v každý čas,
k jeseni-li pěvce zvete,
zve vás pěvec k jaru zas?