Protivy.

By Adolf Heyduk

Smutno v poli, smutno v stráni;

jednotvárné zvonky stád

vstříc mi zvučí bez ustání:

Byl jsi šťasten? byl jsi mlád?

Mlčte, mlčte, plané zvuky,

k čemu vaše dotěrnost

růže-li mi padly z ruky,

mám jich v srdci ještě dost.

Tam to pučí, bují, kvete

dnem i nocí, v každý čas,

k jeseni-li pěvce zvete,

zve vás pěvec k jaru zas?