Proto.

Mezi květy dlela

zlatá včela,

k bílým oblakům se nesly

lesklé hrdličky;

úsměv světlaplný

líbal vlny –

proč ti, děvče, na tvář klesly

teplé slzičky?

„Na mne žádná včela

nevzpomněla,

já jsem mezi hrdličkama

osamotnělá,

láska neosvítí

mého žití, –

proto často, když jsem sama,

pláčí očka má.