Protože tělo jsem krájet si nedala

Protože tělo jsem krájet si nedala

jak bochník chleba pro potřebu denní,

duši mou vydali na mučení.

Pošklebkem smáli se cudnosti čisté,

na kříži viselo utrpení:

s kříže když sestoupíš,

ráj s námi nalezneš jistě!

Skráň skláním zmučenou,

na kříži duši mám rozpjatu:

než ten ráj falešný,

v kterém se zázraky nedějí,

tisíckrát raději

té svojí samoty golgatu!