Protože ten, kdo lásku dal mi, ztich,

Protože ten, kdo lásku dal mi, ztich,

již žádné lásky žádat nebudu; –

tak mysle v stín se noříš, do bludu

jak ten, kdo číst by nechtěl žádnou z knih

jen proto, z jedné na něho že dých'

dech krásy čistý, velkost Osudu,

žal tajemný a hravý štěstí smích.

Dar lásky nové nepřerývá styk

s těmi, již odešli. Jim patří vzlyk

i vzpomínky i duše naší stesk

jak těcha nám i nových citů vznik.

A nová láska jako slunce lesk,

jež světlo nese mraků temnotě,

ke vzrůstu potřebna nám v životě.