Proud života se prudce dme

Proud života se prudce dme

a když se lodě chopí,

nedbá již, kam s ní ulétá,

a pokojně ji stopí.

Duch zhouby věčné nad ním dlí

a pěny zakalené

do očí metá urputně

vší snaze posvěcené.

Však krásných spásy ostrovův

dosáhne málo který

a zřídka duha zapudí

z obzoru mlhy šery.

O blahý ten, kdo bádaje

smí proudu vzdálen býti,

neb jemu místo pochodní

hvězd věčných žáry svítí.