PROUDÍCÍ DÍVKA

Stojí dívka u potoka,

její jasná tvář se kalí,

jak když jarní krajina se

ve mlhy a deště halí.

„Potůčku můj, nespěchej tak,

však ty přece dojdeš moře,

pozbudeš pak mládí svoje,

svoji touhu i své hoře.

Jako v jamce deštné vodě

jesti ale mojí duši,

beze cílů, beze tužeb

na palném se slunci suší!“