Prožluklý den.

Prožluklý den, kdy za ženu

jsem vzal si starou bábu,

já koukal jejím po věnu,

teď za uchem se škrábu.

Já viděl její bílý groš

a hejno zlatých časů,

a doufal jsem, ten starý koš

že půjde brzo k ďasu.

Za lidské duše Rohatý

prý platí ještě k všemu,

ji zaplatit moh’ dukáty,

tak hodila se k němu.

Však u nás nějak do příze

mu zasáhnul žid Jechal:

čert vzal už dávno peníze

a ženu zlou mi nechal.