Prší.

Prší, prší, jen se leje!

a ty nechceš dál? I co že?

toť si měl vzíť do ranečku

také pohovku a lože.

Kdo chce do hor, ten jdi přímo,

nedbej, zda ho deštík splaví,

hospody-li není, dobrá,

mandele to také spraví.

Těch-li není více v poli,

k stromu vejdi na pažití,

ten tě aspoň z jedné strany

vlastním tělem bude krýti.

A není-li stromu kolem,

dál, než bude pršeť více,

v oči-li ti liják pere,

v jinou stranu obrať líce.

Což je na tom! V horách budiž

duch i srdce v klidné shodě.

Lepšíť v dešti zlatá volnosť

než otroctví na hospodě.