Prší, prší.

Prší, prší zticha, hustě,

sedlák bohu vzdává dík –

milý bože, takým deštěm

chtěl bych býti okamžik.

Nad postýlku bych se spustil,

byl by ze mne hospodář! –

zticha – sladce, hustě – žhavě

milé své bych líbal tvář.

A ona by šepotala

jako růže povesní:

Ševel, ševel, dešti drobný,

vždyť se při tom dobře sní!