PRŠÍ TAK TIŠE.

Prší tak tiše do šera

teskného mdlého večera...

Sedím u okna s ženou svou,

s ženou svou, sestrou, milenkou.

Slyším kvil deště vzlykavý:

„Což naše srdce churaví?“

A stále šumí deště sten,

hledíme v sebe, zříme ven;

mdlo venku, mdlo je v nitru mém:

„Budeme šťastni, nebudem?...“

Prší tak tiše do šera

zádumčivého večera...