PRSTEN (XXI)

Hospodář nejsem, ach ne,

jen lovec, jdoucí v tvé líše.

Je kořist radost má

a marná rána hněv?

V rozptylujícím se dýmu

pták, který padá s výše,

labutí píseň, když zpívá

skrz krev, není můj zpěv.

Když z okna čihadla smrti

révou nevěnčeného

mířím v tvé srdce, lásko,

nemysle na zítřek.

V podzimní pole padá,

zalykajíc se něhou

radost má, bijící křídly,

ne kořisti křeč a skřek.