PRSTEN (XXII)

Prsty už nechtí vzíti

a dlaň už nechce míti

a držet, jenom vábit

jak zpěvné ptáky dlaň,

šťastna jenom, že zvábí,

co se chce plaše skrýti,

protože bezbranná je

a otevřená jako pláň.

Lásko, co více sluší

písni s všedními slovy,

než barvy zvířat, a něhy,

pihovaté jak pleť,

co více po každé vzruší

srdce, které jen loví,

než plavé zaječí běhy,

zrousané koroptve let!