PRSTEN (XXVIII)

Co není v Bohu, není v lidech,

upokoj se, ty na podnoži,

andělem nabíráš dech boží

a zvíře, zvíře! jaký výdech!

z nevinných úst, chlupatou koží!

Podobni utonulé zvěři,

tak svoji a přec v nepokoji,

klesáme ke dnu, kde čas stojí

pode vším, co se ještě čeří

a co se vlní, co se žene

v ubíhající lázni vlahé.

Je Anděl, Zvíře skoro nahé

a Zvíře lépe oblečené.

A není Člověka v té spleti,

jen zvíře, anděl a Ten třetí.

A čas, který se ještě žene,

a čas, který už u dna stojí.