Pruh moře jasně zablýskl se v dáli;

Pruh moře jasně zablýskl se v dáli;

jak daleko až oko musí jíti,

když záři sluneční chce přece zříti!

Již s časným ránem bledé chmury vstaly,

den celý stínem po nebi se hnaly,

že podařilo se jim slunce skrýti –

však slunce prodralo se hustou sítí,

a třpyty jeho na vodách se vzňaly

a přiblížily kmitavým se letem

jak matka pečlivá a starostlivá,

jež oknem pootevřeným se dívá

do šeré jizby k opuštěným dětem,

jak láska, která hory závad kácí

a v první volné chvíli k nám se vrací.