Pruhu světla v lese smrákavém,

Pruhu světla v lese smrákavém,

jímž jdu poprvé a naposled,

kde chvějné davy lístků podrostu,

stvořených ze zelené síry žířící,

leč s rubem šerým, tanou bez stopek

na soumraku vyřinulém z prsti,

co přísně zmlkly kmeny stárnoucí,

ty, na něž v náhlém žasu hledím dnes,

jedinkrát za života viděný,

už tebe tedy nikdy nespatřím?