Pruty Svatoplukovy.

Své syny Svatopluk dal svolat do ložnice. –

„Můj život brzo zhasne jako voskovice.

Vy milujte se, druh se držte druha! –

Tu svazek prutův utažený ztuha.

Jej chop se, Mojmíre, nechť praskne v lomu!“

„„To nejde, otče, nemám síly k tomu!““

„Ať láme druhý! Synu Svatopluku,

ty osvědč na něm pevnou svoji ruku!“

„„Má síla, otče, také nedostačí!““ –

Pak pokusil se ještě bratr mladší,

vším úsilím jej přelomiti chtěje.

Děl Svatopluk: „Nuž, tedy rozvažte je,

a lomte jednotlivě!“ To šlo hravě.

I řekl otec vážně, předvídavě:

„Tu, dítky milé, před očima máte,

že, svorni jsouce, všemu odoláte.

Však kdyby rozbroj rozdělil moc vaši,

pak přijde zkáza, jejíž stín mne straší,

stín dlouhý, černý budoucnosti bědné:

Ó buďte, synové, vždy vůle jedné!“