PRŮVODEM.

Byl úsvit v květů rose,

jas smál se z pole rýh,

vše stichlo; stmívalo se,

pták dumal na větvích.

Ten klid a hovor vody,

jež lkála v prorvě skal,

jsem srdce svého svody

do volných veršů tkal.

Chci památkou je míti,

v dál prchlých žití dob,

než uzavře se žití

a otevře se hrob!