Průvodkyně.

Zastírá-li horské cesty

Šumava svou kšticí vranou,

nedbám, však mi zpěvné zvěsty

čarodějně v srdci planou;

jako hvězdy večer zdobné

na obloze boží,

tak se mi ty písně drobné

v duši množí.

A těch prostřed v milém vzniku

dvojí hvězda zlatojasá:

ty, má žínko sladkých rtíků,

ty, má dcerko rusovlasá;

sprovoďte mě jenom všude,

vždyť co srdci zbylo,

jsou ty rtíky vaše rudé,

Milušo a Lilo!