PRVÉ JARO.

Slabý vzduch se uzdravuje,

jdu někdy neviditelným keřem blaha.

Říms myšlenka zrůžovělá

tetelí se prázdnem. Výše

útlý vloček chladné bavlny. –

Později břitký deštík trhá šero,

krátké čárky kácejí se různosměrně.

V nahých prutech z ničeho se rodí

bledá krev hliněného božství.

Ve vzduchu někde hnízda prochladlá

a jinde hnízda blaha slabě hýřivého.

Tváře jsou vejce omamné mlhy

světelné, kterou probíhá mnoho zlatých

nitek; pupeny choulostivé

chráněny pouzdrem oparu svítivého.

K ukrytému cíli všeho toužíc

smrtelným pachem nyje černé srdce země.

Široký, rozvolněný van

rozjihlými těly provívá

jak muselinovou záclonou.