První Chvalozpěv.

Rozviň, Čechu! hojný jazyk

K chvalozpěvům Marye!

Rozvaž, rozpusť zpěvná usta

K oslavení Marye!

Rozpal srdce láskou k Matce,

Nebes Královnu1) chval sladce,

Vydej hlasu k chválení

Nebes Panny k uctění!

Davidovým slavným kůrem1)

Paní světa2) oslavůj!

Bernardovou výmluvností

Pannu Panen3) vychvalůj!

Všeho ctění zasluhuje!

Jí ať srdce meloduje

Písně chvály v hlučnosti,

V hudbách slavné vážnosti!

Čechu! věrný milovníče

Pravé víry Krystovy;

Též y vroucý plniteli

Vůle Hospodinovy!4)

Snadbys Máti Spasytele,

Nebeského Učitele

Spečoval se poctiti? –

Její lásky ujíti? –

Hle! jen považ, Čechu milý!

Lásky neobmezené!

Kterou tobě prokazuje

Marya den odedne:

Svatou Horu za trůn sobě

Obrala,1) by v každé době

Čechům napomáhala,

Utlačit jich nedala.

Tato předpodivná Hora,

Sydlo sladké Panenky,1)

Jeť ta škříně předůstojná

Arnoštovy Milenky;2)

Skrze Obraz Arnoštova

Zjevila se Matka Slova3)

Procházkovi slepému;4)

Skrz něj lidu věrnému.

V chatrnoučkém chrámku1) skrytá

Cýsařovna Anjelů2)

Působila skrze obraz

Divy u svých ctitelů;3)

Jako magnet k sobě táhla

Netoliko lid – y sáhla

Mocně k srdcy Mocnářům,*)

Kněžím, Panům, Vládařům.

Maryánští velebiči*)

Prostí, možní, vznešení

K oslavení Svaté Hory,

K svému přepotěšení

Poušť v ráj dary obracují,

Marye1) chrám ozdobují,2)

K slávě Matky nebeské

Kladou statky podzemské.

K doplnění možné slávy

Koruny se žádají –

K oslavení Svaté Hory

Z Říma sem se dávají.

Věčný Král se korunuje,

Matka jeho ozdobuje:1)

Cýsařovna anjelů,

Pevný Hrad*) svých ctitelů.

Arnoštův tuť drahý poklad,

Jeho lásky ostatek,

Obraz chotě, obraz divu

Koruny máť za statek,

Čímžto Vatykán jej slaví,

Z čehož plésá ctitel pravý.

Stkví se Matka milosti

Korunou vší hodnosti.

Ctitelům svým odplacuje

Panna, Pramen milosti:

Vady tělá, vady duše

Pudí plodíc radosti.

Ochotně svým ruky kloní,

Když jich neštěstí kdy honí,

Tvrdost srdce změkčuje,

K lkání hříšných vzbuzuje.

Horo Svatá! – Světlonoši!

Věže ve tmách hořícý!

Tyť jsy, která v bouřích světa

Táhneš plavce bloudícý.

Bezpečný jsy přístav věrným,

Polehčení obtíženým:

Jsyť ty pevnost věřícých,

K ti se utíkajícých.

Horo Svatá! – Tys ta studna

Stále medotekoucý.

Tys ten pramen neustálý

Občerstvení nesoucý.

Potokové nábožnosti,

Hlučné řeky pobožnosti

Z tě se hojně valejí,

Ourod v Cyrkvi množejí.

Horo Svatá! – nový Keři,

V němž se Krystus zjevuje,

Skrze milostivou Matku

V tíži pomoc slibuje.

Z kovů těžkých nepravostí,

Z přešeredných ohyzdností

Chce nás bídných vyvesti,

V zem pak ctnosti uvesti.

Lýkárna jsy, Horo Svatá!

Všeobecná Křesťanům,

Léky proti hříchům strojíš,

Proti duše katanům,

Jenž tak hrozně srdce moří,

Všecku utěchu v něm boří,

Pudíš lékem katany;

Činíš zdravé Křesťany.

Horo Svatá! – Ty jsy onen

Nedobytý pevný Hrad,

Před kterýmžto lstivý ďabel

Nepřítel všech v zhoubu pad.

Jeho kléček k vystříhání

Jeť nám třebí bojování.

Horo tys nám za pevnost,

Tebou klesne pekla zlost.

Horo Svatá! – Outočiště

Tuhou bídou stížených.

Ty jsy místo potěšení,

Naděje všech strápených:

Boříš málomyslnosti,

Vedeš od zoufanlivosti.

Vkládáš v srdce nový ráj.

Smutným, Tebou kvete máj.

Horo, Horo Magnetová!

Přepodivná v mocy své –

Města, dědiny též tvrze

Ustupují sýle tvé –

Slavní, hluční zástupové,*)

Nesčíslní ctitelové

Tahnou k Hoře vznešené

Všechněm přeutěšené.

Sláva Tobě, Horo Svatá!

Slavné Sydlo Marye!

Tyť jsy nábožnému lidu

Nebesoarkádye! – –

Rájskou rozkoš v mysle vlívaš;

Láskou Boží srdce slíváš;

Táhneš k Bohu věrný lid.

Činíš svornou zem y byt.

Veškerá strast, trudost, tíže,

Jichžto vždy svět přináší,

Jako pléva v vichru hynou

Tebou, Horo! – – Vynáší

Marye lid z skormoucení;

Rouží v myslech osvícení,

Božských věcý seznati,

Sebe v ctnostech vzdělati.

Matko! – pramen světla,1)

Pochodně2) všem věřícým;

Neuhasytedlná lampa3)

V tě se důvěřujícým,

Osvěť rozum, rozpál srdce,

Vůli Boží poznat více!

Dle ní stále jednati,

Pak v ní život skonati.

Působytelkyně ctností –

Cýrkve svaté poklade,

Schránko Božství, věčné pravdy –

Krásných ctností příklade

Vypros dosti sýly s nebe

K polepšení z cela sebe!

Tím Tě budem jenom ctít,

Tím jen budem nebe mít.

Vzhlédni, Panno nejjasnější!

Na nás s nebes vysosti –

Připusť naše chvalozpěvy

Prejštícý se z vděčnosti!

Skrze Tebe velebíme,

Velikého Boha ctíme,

Jeho Syna milého,

Též y Ducha Svatého!!!