První den jara.

Led roztál – slastí zastenala země,

vzdech vděčný jí až do hlubiny hnul,

vždyť přímo s nebe, všemocně a jemně,

zas živý boží dech ji ovanul.

Již obláčky se čistou vláhou pojí

a mladosť vylévají prškami;

otevřte duše své blahému zdroji,

a stanete se opět dítkami!

Stařičký štěp má poupat na tisíce –

i ty zas doufáš? zas se zelenáš?

a kvítky dušičky své vznášejíce

dětinně šepotají: „Otče náš!“