PRVNÍ DEN.

To nebylo nejblažší okamžení,

kdy přijel jsem k vám s bílou kyticí,

tvé oči slzely tak v rozechvění,

byt hemžil se jen hostů směsicí.

To nebyla ta nejšťastnější chvíle,

kdy kněz nám žehnal bručným hlasem svým,

a připomínal žití svaté cíle, –

nás chrám jen mrazil dechem ledovým.

To nebyl pocit blaha tichý, vřelý,

kdy usedli jsme k vonné hostině,

tam zraky zvědavě tak na nás zřely,

pod vtipy rděla jsi se nevinně.

Slasť cítil jsem, kdy prch’ jsem z lidstva hluku,

prch’ toastům a v temném kočáře,

na cestě domů, tisk’ tvou drobnou ruku

a nedočkavě líbal na tváře...