První jarní píseň.

Až prvně okno otevřete

a vzpomenete za rána,

že petrklíč již v hájích kvete

a anemony v slunných stráních,

kde vonná mlha spící na nich

je zlatým sluncem protkána;

až vlaštovky si spletou hnízda

tam pod tím oknem na římse

a v keřích, kde teď vichr hvízdá,

až slavíky zas uslyšíme,

až svitem, jenž vám v zraku dříme,

já šťasten, šťasten zachvím se

a celá země vůní jemnou,

trav oddechem a teplem svým

se bude třásti v štěstí se mnou

a dýchat, volat, vzlykat krásou

a hledět v slunce, jež je spásou

a naším bohem jediným:

vy pochopíte všechno štěstí,

jež nezrodí se více snad,

když do mých snů a do bolestí,

kde věcná, věčná zima byla,

kde byla noc, kde Smrt již snila,

váš pohled loni prvně pad’.