PRVNÍ JARO.

Svým obřím kropáčem již mávla Vesna

s temene Baby*) po odjihlém kraji

a zeleň svěcená všech divů taji

vše žitím ztřísnila jak sprcha plesná.

Vrb hlavy smutné vytrhly se ze sna

a kropenatě se jí usmívají,

jí topoly se chechtají a hrají,

jichž řada podél silnice se těsná.

Jí zkropen keř se božsky stydliv cení,

jí zžíhána i mez se v slunci zhřívá

a břehy úvozu jí planou v dole.

Co teď? A bez dlouhého rozmýšlení

vší zelení, jež v kropence jí zbývá,

tou Vesna rozpustile chrstla v pole.