První kapitola. (I.)

O mladosti, ty naivní a sladká,

jak první pocel, Adamovi v ráji

jejž vtiskla Eva na rty roztoužené,

o vůně jarních dnů a kouzlo bájí

o krásné Venus Anadyomene,

co z mořské pěny vstala, čistá, vznosná,

pod Phoeba polibky, o duho barev,

jež skrývá v sobě prostá krůpěj rosná,

o trylku ptačí, v máji zazvučevší,

o strumení ty prudkých melodie,

o lodi snů, jež bloudíš v zátočinách,

kde z pěny svítí Nereid bílé šije,

o skálo pokladů, co jednou v roce

se otevíráš, aby smrtelníci

se drahokamů krásou pokochali –

zda možno tvojich illusí se zříci?

O mladosti, ty sajko prostřed savann,

již slunce tropů líbá rozžhavené,

to hravé slunce, stejně jak ty, družné,

o motýle, jejž touha k světlu žene,

o fontáno, ty ticho šumějící,

kdo tvoji něhu vyzpívati může?

O počátku a konci všeho žití:

Kdo tvoje proklínat by mohl růže?