První kapitola. (IV.)

Po lásce touží mladý věk,

po ženě volá –

jen nudný mrzout broukne si:

zbytečnost holá,

již rozum zdolá.

Po lásce touží mladý věk,

o štěstí snívá

a z květů, keřů, lupení,

v šeru jež splývá,

cosi se dívá.

Po lásce touží mladý věk,

po loktech ženy,

a když ji shlédneš z večera,

stich’s jako pěny,

jsi rozrušený.

Po lásce touží mladý věk,

po všem, co skrývá.

Zříš hradních paní skvělý tlum

a jedna nyvá

kývá a kývá...