První kapitola. (VI.)

Šantán! Šantán! Šansoneta,

jak to zvučí, vábí, láká,

chvíli dráždí, nadskakuje –

cítíš, jak se v duši smráká.

Zmdlený duch chce rozruch nový.

Šantán! Šantán! Šansoneta!

Šplouchá, bzučí, flétnou píská,

do myšlenek tvých se vplétá.

Pikantního aromatu

chtěl bys vdýchnout aspoň trochu.

Šantán! Šantán! Šansoneta!

Odoláš jim, milý hochu?