PRVNÍ LÁSCE.

Když jsem Tě poznal, poupátko moje,

kdo ví, zda byla’s šestnácte let,

prvně jsem zlíbal tvářinky Tvoje

s krásným tím zrakem, modrým jak květ;

jak jsi se, štíhlý andílku, smával,

jakoby patřil celý nám svět,

na srdce mladé když jsem Tě brával,

ó škoda dob, jež nepřijdou zpět.

jak lilje květ Tvá dušinka byla

a mladost, láska voněla v něm,

jak božskou rosu ústa má pila

a v objetí Tvé když padal jsem něm,

ó všecko dnes je pohádka pouhá,

ve první lásce života květ,

pak zbude touha, šílená touha

se v doby mládí vrátiti zpět.

Ó lásko čistá z nadhvězdné říše,

Tě člověk jednou poznává jen,

na křídlech bílých vznášíš jej výše

a mizíš, prcháš, zapadáš v sen;

To není láska, co potom přijde,

tak měsíc září na tichou zem,

však jak je krásné, když slunce vyjde,

to láska první v objetí Tvém.