PRVNÍ LÁSCE.

Zde máte lístek z jasmínu,

zde trny z jarní růže

a pro blouznivou hodinu

tu vzdech mladého muže.

Jsem snílek jenom bláhový

a pouť má kluzké scestí –

tak všickni děli jako Vy,

když já šel hledat štěstí.

Můj klas je zlatem nebohý,

jen do výše mi žene –

ký div, že rosou z oblohy

mám oči zamlžené.

A víc má role nerostí,

jen vichr, noc tam dlívá –

a na Vás život radostí,

jak Vy naň, pln se dívá.

Zde trn a list, jak s růže svát,

na vzpomínku kdys krátkou:

Vy z dnů si jdete pravdu brát,

já bloudím za pohádkou.