První láska.

Dvě děti potkaly se v jitru růžovém,

když v srdcích slavně kralovalo Mládí,

a ruce ku hrám podaly si s úsměvem

a řekly si hned, jak se mají rádi.

Zda jste si na to, drahá, někdy vzpomněla,

jak naše láska rostla s každým jarem,

jak z žabky na slečnu jste náhle vyspěla

a očka klopila už, když jsem planul žárem?

Jak spolu jsme si vždycky hráli nejradši,

jak honívali jsme se po pokoji,

jak jmena jsem Vám dával nejsladší

a konečně Vás milenkou zval svojí...? –

Ty chvíle blažené bych zase prožít chtěl,

jež zbožně ctím, jak svaté relikvie:

byl tenkrát ještě sláb a dalek Nepřítel,

Život, vrah ilusí a Vášně žlutá zmije...