První láska.

Řekni pak mi děvčinko!

Proč jsem se tě styděl?

Jak jsem tebe onehdy

Blíže sebe viděl.

Tváři se mi zarděly,

Všecka síla klesla;

Stál jsem jako na moři

Plavitel bez vesla.

Nemohl jsem promluvit

K tobě ani slova,

Chtě se na tě ohlédnout

Zahořel jsem znova.

Chtěl jsem ti se zalíbit,

Bys mne ráda měla,

Ale k mému neštěstí

Usta oněměla.

Co jsem tebe uviděl,

Od onoho času

Míjím všecko veselí,

Míjím všecku chasu.

Jenom vnitřní bolest mě

Srdce pořád souží,

Které po tvé utěše

Ustavičně touží.

Pojď mne milá potěšit,

Potěš ztrápeného,

Neb jsi sama původem

Toho želu mého.

Tebou jenom srdéčko

Vroucí zase zžije;

Nebo tobě spanilá

Děvuško! jen bije.