První lásky...

Kolébá se duše moje

v upomínek zašlých šeru,

jak ta loďka rozhoupaná

lazurovém na jezeru.

Tak smělou se myslí hrouží

ve minula dálné stíny,

jak to veslo vodorytné

křišťálové do hlubiny.

Tak se luzní obrazové

jasně, temně kolem mění,

jak kol loďky houpající

zčeřené se vlnky pění.

A ten slunka pablesk zlatý,

co ve každé vlnce hraje –

jest to jenom odlesk matný

toho první lásky ráje.