První list denníku.

Žeh rozkoše a žalu vření

v té knize list je veškeren,

zdob radosti, zlob utrpení

to úryvkový denník jen;

jen jas a křik a slunné vise;

co plano bylo, není v knize,

to všednosti je dáno v plen.

Čím rozkvetlo kdys mladé žití,

čím duše vzňala se, vzplál vzdech:

blesk štěstí, vášně vlnobití,

vše ukryto je v blanách těch;

z nich záhy dozvíte se sami,

že krev se mísí se slzami

na zvadlých květů lupenech.

Vše zniká u věčnosti klínu:

zpěv ptáka, vonný růže nach,

jen lidské duše v říši stínu

se potkávají na cestách

a poznávají v udivení,

že ani Bohu hříchem není,

čím vzlét’ a klesl lidský duch! –