První loučení.

Loučil jsem se s domovem,

klasy právě zrály,

s matkou, otcem pospolu

na vršku jsme stáli.

Slunci v zlatých obláčkách

zachtělo se spáti,

když mě v ústa líbali

tatíček a máti.

Plakali – a pěšinou

mezi žitem dolů

volným krokem bez řeči

k městečku šli spolu.

Dlouho zřel jsem za nimi,

při každém však kroku

píchlo mne to u srdce,

vlhlo mi to v oku.

Nežli jasný byl můj zrak,

ztratili se v dáli,

leč mé nohy na vršku

přikovány stály.

Až když sad i kostelík

večer skryl mi šeře,

dále cestou jsem se bral,

jak se žebrák béře.

Klidněji teď loučím se,

s kým mne cesty dvojí,

vždyť mé srdce na vršku

v rodném kraji stojí.

Tesklivě ho oblétá

jako hnízdo ptáče;

v domku hledá mládí své,

v chrámečku ho pláče.