PRVNÍ MRÁZ.

Co bylo v nebi hvězd,

ty všechny opadaly

nám do zamrzlých cest.

Dřív stromy zlatem plály,

teď černají se v dáli,

a javor holý jest.

Les v mlčení se halí.

Kde pták je? Létl v jih.

Hlas písní ztracených

nás v duši žhavě pálí.

Snad že se propad svět

kams ke dnu tůně šedé:

mha bílé slunce vede,

mdlé jako po nemoci,

a brzy temnou nocí

se octnem v zemi pólu.

Co bylo v nebi hvězd,

ty všechny spadly spolu

nám v bláto zmrzlých cest,

jsou žluté, siné, bledé;

jen u lip, u topolů

hrst ještě stříbra jest.

A v břehu, kde proud běží,

snad jeho střepy leží,

jak prasklé kousky skla.

Už přestal vonět květ,

a zem si zasteskla:

co bylo květů, hvězd,

ty všechny opadaly

nám do zamrzlých cest,

a v světě prázdno jest!