PRVNÍ ODPOČINEK.

Šli ze bran rajských smutni, zavrženi,

jim anděl kynul mečem, mračnou lící,

a smrť a hanba všechno jejich jmění;

muž vzdorný šel, a žena žalostící.

A s bázní tajně zpátky hlédnout chtěli

a naposled v ráj uzavřený vinou,

leč oslnivou září vchod plál celý –

zrak odvrátili, spěli v dálku sinou.

A spěli pustinami, nocí temnem.

Když poutí dlouhou zemdlely jich síly,

jich ruce setkaly se v stisku jemném...

Ráj ztratili, leč lásku neztratili.