První paprslek.

Co to bylo? Záře milá

zatryskla mi v duši znova,

nad mým tichem zazvonila

zlatá píseň skřivánkova!

Venku ještě mha a prázdno,

závěj dosud lesy kreje, –

v hlavě ještě tma a mrazno, –

ale v srdci už to hřeje...

Bože milý, drahně časů

zima juž mé nitro studí –

a teď náhle v slunném jasu

zasvitlo mi cosi v hrudi!

Je mně zrovna jako keři,

jenž svou přečkal zimu v loni,

ale teď už zvolna věří

v jaro své a ví, jak voní!

V hlavě zní to mládí echem –

ba, as tak, jak stromu je mi,

jemuž máj svým prvním dechem

hrá juž mezi haluzemi...

Podobám se staré jívě,

jež má dosud sněti holé, –

ale pod níž v slunné nivě

sněženky už kvetou dole!