PRVNÍ POLIBEK.

Tys neměla mne nikdy políbiti!

Teď moje noc by nebyla tak pustá.

A s polibkem se sklonit na má ústa,

jenž v tobě zažeh smrt a nevrátil mne k žití.

Tys neptala se: Budu? Neptala se: Budem?

Teď kletá, plížíš se, krčíc se pod osudem.

A netušilas, že tvá bída celá

v ten smavý sklon se vkradla tvého těla.

Tak první polibek tě shrbil v smutek žití.

A zoufalství se duší mojí chvělo,

že nevzpřímíš už nikdy to své mladé tělo!

– Tys neměla mne nikdy políbiti!