První políbení.

Stín modrých lesů hloubí se a hloubí,

svit hasne; perleťovém na blankytu,

hle, první hvězdu v tetelivém třpytu

jak démant v čelence, jíž skráň si vroubí

noc v krátkém sňatku s dnem. – Houk’ doupňák v doubí

a stín se mih’; – teď váhá v stromů krytu;

vzkřik tlumený a rosném na pažitu

dvé rtů se v prvním políbení snoubí.

Ó pouto srdcí láskou posvěcené!

Ó blaženosti, která nemá slova,

an všechen život duše v duši mizí;

jak čistě nad tebou se nebe klene

a celý zemský svět je ti tak cizí!

a září jen ta hvězda démantová.