První růže.

Ne proto k prvním růžím srdce hárá,

že krásny jsou, že nade všemi trůní,

že něhou zraky, ducha pojí vůni,

leč proto jen, že – ony kvetou z jara!

Tak v pozdních slzách lidská duše stará

si vzpomínajíc mládí na výsluní

se k první lásce navrací, a u ní

se dlouho staví... ta též kvetla z jara.

Ó první růže, první lásko moje!

Já dosud cítím dětinský váš dech,

teď býlí, trní, vášní hnusné roje

Mne oplétají v žití cestách všech.

Proč v prvním jaře smrt nás nezachvátí?

Ó žel – já mohl v samých růžích spáti.