PRVNÍ SNÍH

Aj, první sníh! Zem šat má sněhobílý

jak zimy nevěsta – však smutná, bledá...

sta stromů k nebi suché ruce zvedá

a prosí o pomoc, leč marně kvílí...

A jízda větrů po krajině pílí

a k sňatku tomu svědky – mrazy hledá,

a s nebes výšin mlha tmavošedá

jak závoj v lože svatební se chýlí...

Aj, první sníh! Vše jednotvárné kolem –

Ó zemi smutná, kam tvá prchla krása,

jež vábila nás lesem, luhem, polem?

Aj, první sníh! Jak duší to as víří,

když v tmavý vlas nám smutné stáří střásá

svým dechem první sněhobílé chmýří? – –