První sochař.

Rád viděl bych jej, vztýčen nad propastí

jak pod sebe se díval v chaos, hmotu,

jak v plné síle bez vrásek a potu

vzpřáh’ mocnou ruku moří nad oblastí.

Jak pojal celek nespokojen částí,

a světy z bezdna volal ku životu,

hvězd legiony jako ptačí notu

jak v soulad rovnal a se nedal másti.

Ó sochaři, ó věštci, myslitelé!

Jak daleko jsme všichni od pravzoru

té první síly, první vůle smělé!

Jsme v poutech času, vězni ve prostoru,

a nejlepší, co v nás ctí věky celé,

je tříšť jen rozpraskaných meteorů!