První sonet

Když první sonet v jambu volném, kolébavém,

jde v čelo kolegům svým krůčkem nesmělým,

je ptáku podoben, jenž v olší nade splavem

se prvně rozezpívá tichým hláskem svým.

A není divu – dřív pár přátel v shovívavém

mu tlesklo úsměvu s autorem nadšeným –

teď náhle ocit se před veřejnosti davem,

jak k rýmu nesměle tu cinká nový rým!

Však brzy zvykne, bude pěkně deklamovat

a vyznačená pak místa slibně akcentovat

jak onen pták s tím zpěvem nesmělým,

hlas jemuž zvolna sílí, zvučí jasným kovem,

a peruť mohutní, že v moři červánkovém

svá křídla pozlacuje sluncem zapadlým.