PRVNÍ STAROSTI.

Květy tam a květy tu

a to hnízdo uprostřed,

v malém jeho úkrytu

leží celý ptačí svět.

Pírko někde zvedl pták,

hnízdo své jím postýlá,

aby bylo měkké tak –

je to malá idyla!

Bílé květy jsou jí rám,

je v ní teplo, je v ní zář,

o níž neví, kdo je sám,

chladný, smutný samotář.

Na modravých vajíčkách

sedí ptáče nehnutě,

tiše kolem, po špičkách,

hned by zvedlo perutě!

Sněť se houpá s hnízdem níž

do hluboka nad strží,

divím se vždy, jakou tíž

blaha štěstí udrží!