První vlna, již jsem uzřel zase,

První vlna, již jsem uzřel zase,

nad balvany břehu prudce vstala,

hlasitě si vzkřikla, zajásala,

zatřpytila v slunečním se jase.

A přec se mi zdálo v divném žase,

že si vlna vzlykla, zaplakala,

bolest jakás jásotem že lkala,

ozvala se v plesajícím hlase.

Radost plachá jest jak větrů vání,

lehce přelétne jak úsměv pouhý,

bolest ale – ta má život dlouhý,

pevný, tuhý, že mu konce není –

slzu, která tekla při loučení,

nalezneme ještě při shledání.