První zeleni.

Ty stromů zeleni, již jaro nese mladé

nám v první teplé dni jak naděj s nebe slanou,

jež ptákům přilétlým jsi rámem hnizdek všade,

jež voníš do oken mi v jitra dobu ranou,

ty jsi mi nad květy, jichž plno nyní jest

na louce, po lese a podle polních cest.

Ty čerstvá, svěží tak, již dosud nestřísnily

ni prachu kotouče a nespálil dech vedra,

ty plná jarních šťav a plná stromů síly,

se oku usmíváš vstříc rozkošná a štědrá,

jak z puků vylákal tě jarní deštík ven,

a tebou celý svět je jako omlazen.

A táhnou v řadách dni a tratí se a hynou

i tón tvůj lahodný, tak světlý a tak čistý,

sta květů růžových už v zeleň padne jinou,

a k plodu zralému se žluté sehnou listy,

jak těžká myšlénkou když duše řadou let.

A přec jen nejkrašší ten čistý první vzlet!